Mistrovství světa Masters, Švýcarsko, 9.9.2018

10.09.2018

St. Moritz nás v sobotu vítal sluncem zalitými vrcholky hor, což nám dávalo naději, že během zítřejšího závodu bude počasí na naší straně. V předvečer závodu se konal zahajovací ceremoniál, kde jsem měla tu čest reprezentovat Českou republiku a nést naši státní vlajku za doprovodu české hymny. Byť na nás samotný závod teprve čekal, při nástupu reprezentantů a představení všech účastnících se států byli všichni naši reprezentanti dojatí, nejen já, stojící na pódiu v národních barvách a s vlajkou v ruce.

Ráno opravdu počasí nezklamalo a v 9:00 zazněl startovní výstřel pro první skupinu. Českých závodníků nebylo na startu málo: mimo mě (kategorie U40) jste v mistrovském závodu mohli vidět ještě Václava Puldu (kategorie U50), Petra Choce (kategorie U60, oba KSB Liberec) a Kamila Hastíka (kategorie U50, Inline Veselí). Na startu maratonu Swiss skate tour byl můj týmový kolega a tréninkový partner Zdeněk Sauer (TEMPISH inline team) a závodníci z týmu Kvarteto+ Mirek a Hanka Hrabovských a Vláďa Vinduška.

Nejdříve stratovali muži, pak ženy. Ačkoliv se vyhlašují, jak je na všech Mistrovských závodech běžné, jednotlivé věkové kategorie, ženy stratovali společně. Což mně tedy nehrálo do karet. Takt a rychlost hned po stratu udávaly bruslařky jako Claudia Pechstein, několikanásobná olympijská vítězka v rychlobruslení. Navíc se mi podařilo se hned při rozeběhu na startu sťuknout s dánskou soupeřkou bruslí a malinko zavrávorat a tím jsem ztratila výhodnou pozici přední startovní linie. Přesto se mi podařilo chytit se chvostu prvního balíku. Silné soupeřky v průřezu všech kategorií však potřebovaly tento balík "rozsypat". To se samozřejmě strategií brzda - plyn podařilo a ze zadní pozice jsme se soupeřkou z jiné věkové kategorie první balík po několika kilometrech ztratily.

Měly jsme před sebou více než 30km ve dvou. Záhy nám bylo jasné, že dnes rozhodně trhat osobní rekordy nebudeme. Kolem nás se navíc přeháněly menší či větší balíky mužů z různých kategorií. V jedné z nich byl i Zdenda. Jemu se ze začátku jelo poměrně dobře. Ačkoliv se o engadinském závodu říká, že je pořád z kopce, není to úplně pravda, i když cíl je o cca 150 výškových metrů níže než start. A tak i Zdendovi naneštěstí trošku došly síly v jednom z kopců nahoru. Navíc nás čekal kilometrovy úsek slušného stoupání a kilometrový úsek zpět dolů přes stavební práce na silnici, kde byl odfrézován asfalt. Člověk si připadal jako sýr na struhadle a v celkovém čase to znamenalo opět zbrždění. Nakonec jsem dojela v mé kategorii šestá, což znamenalo bohužel i poslední místo kategorie U40.

Osobní pocity z výsledku jsou tedy rozpačité. Na jednu stranu jsem několik bruslařek ještě nechala za sebou, ale na mé soupeřky v kategorii mi síly bohužel nestačily. Bojovala jsem do poslední chvíle a závod dojela průměrnou rychlostí přes 30km/h, i když to ve dvou, spolu s francouzskou soupeřkou, byl chvílemi očistec.

Závod to byl díky prudkým stoupání a klesání rozhodně náročný. O to má však v cíli člověk větší radost, i když výsledek nestačí na stupně vítězů. A navíc: Zdeněk si odváží osobní rekord v maratonu a já nezapomenutelný zážitek a pocit hrdosti z možnosti reprezentovat Českou republiku.

Hana Duspivová
TEMPISH Inline Team